Po každém takovém útoku se veřejnost ptá, proč útočníci, zvláště ti s bohatou kriminální minulostí a přitom pobývajíci v Německu ilegálně, nebo jsou jen trpěni(Duldung), nebyli již dávno deportování do zemí původu. Komentář v Die Welt vysvětluje jednu z příčin, tedy neúčinnou imigrační a deportační politiku.

Je zároveň zvláštní, že Německo odmítá zpřísnění evropské deportační politiky. Jak komentuje Welt, současná situace je tragickým, předvídatelným důsledkem politiky, jejíž morální vůle nebezpečně převyšuje její praktické schopnosti.

Odpovědné úřady budou mít hodně práce, než bude jasné, kdy přesně došlo k chybám při jednání s Palestincem bez státní příslušnosti Ibrahimem A., který ve středu pobodal dva lidi v regionálním expresu a pět dalších zranil, někteří z nich kriticky.

Ale v širším smyslu vše, co dnes víme, naznačuje stejnou odpověď: To, co udělal, nebylo ani zdaleka nevyhnutelné, ale tragický, předvídatelný důsledek politiky, jejíž morální vůle nebezpečně převyšovala její praktické schopnosti.

Situaci v oblasti imigračního práva, jehož složitosti už často nerozumí ani odpovědní odborní politici a ministerští úředníci, lze zredukovat na dvě jednoduchá konstatování.

Za prvé: Překážky, které evropské a zejména německé soudnictví nastavilo pro deportace, jsou tak vysoké a možnosti jejich obcházení jsou tak četné, že imigranty z krizí sužovaných regionů lze jen stěží deportovat ze země .

A za druhé, dokud se to nezmění, je řešení jen v důsledné ochraně hranic, která zabrání nelegálním vstupům lidí jako je Ibrahim A.

Obrovské úsilí o integraci

Stát, který nedělá ani jedno ani druhé, musí nabídnout lidem, které hostí, podporu, kterou potřebují, aby se naučili jazyk a společensky a profesně se začlenili. Člověk by si neměl dělat iluze: toto úsilí je obrovské, zvláště když sem mnozí přijíždějí s těžkým traumatem ze svých zemí původu.

I němečtí občané s běžnou depresí musí na místo v terapii často čekat déle než rok . Lze si představit, jak vypadá starost o lidi, jako je Ibrahim A. Sklouznutí do bídy, závislosti, šílenství a zločinu je téměř naprogramováno, i když tak extrémní formy na sebe bere jen malý zlomek případů.

Ale není to tak, že by tu žádná znamení nebyla. Ibrahim A. měl již dvanáct konfliktů se zákonem a byl třikrát odsouzen, naposledy za život ohrožující útok nožem. Bez znalosti spisů se trest odnětí svobody na pouhý rok zdá nevysvětlitelně mírný, dokonce i na poměry německých soudů.

To , že si stejně jako desítky násilných zločinců každý rok nemusel odpykat celý trest, protože přetížená justice nemohla o jeho odvolání rozhodnout dostatečně rychle, je jen další známkou úpadku státu, který si klade ty nejvyšší cíle. ale selže i v těch nejjednodušších věcech.

Zdroj text a foto: Die Welt, 26.1.2023