S jakobínským fanatismem: Jak levicová cenzurní kultura ničí společnost

Levicoví aktivisté stále častěji zpochybňují zákonem garantovaná ústavní práva, jako je svoboda projevu. Vidíme erozi a riziko úplného vyprázdnění tohoto základního občanského práva. Policista a odborář (DPolG) Kristian Beara požaduje, aby se občané důrazně postavili proti tomuto útoku na heterogenní společenský řád.

V naší současné společnosti “pobouření” a “zranitelnosti” je stále více názorů, které nelze vyjádřit. Z právního hlediska může být stále možné zastupovat názory, které leží mimo politicky korektní koridor názorů, ale v praxi společenský tlak a mediální vyloučení příliš často brání otevřeným debatám.

Diskreditační metody a vylučovací mechanismy
S praktikovanými metodami diskreditace je člověk rychle odsunut na vedlejší kolej – označen jako „popírači klimatu“ nebo „konspirátor“. Ověřování politických faktů je příliš povrchní a často ideologicky jednostranné na to, aby dalo celému mechanismu vyloučení nějakou serióznost a váhu. V tomto společenském klimatu těm, kteří nejsou nalevo a kteří absolutně nechtějí být, rychle dochází dech. V řízeném shitstormu se svobodné slovo rychle stává odpadem. Nálepka „kontroverzní“ se rychle uchytila. V ideálním případě se pak požaduje veřejný distanc, který vyděšení lidé ze střední třídy bohužel často následují místo aby se semknuli, protože ještě nepochopili nebezpečnost současné “cancel” kultury.

Vina kontaktem a potleskem ze „špatné strany“
Pokud nelze diskreditovat samotný výrok nebo autora, pak v případě pochybností platí tzv. „kontaktní vina“. Stačí sklidit potlesk „špatné strany“. V heterogenní společnosti, jako je ta naše, se to může rychle stát. Kromě toho má levicový tábor politickou autoritu interpretovat, co je „špatná strana“.Zde by se však chtělo vzpomenout na Hanse Magnuse Enzensbergera, který na počátku 60. let zjistil: „Strach z potlesku špatné strany je nejen zbytečný, je to charakteristika totalitního myšlení.“ Přiléhavé přísloví, které neztrácí na aktuálnosti. (co na to paní Němcová?)

Politický diskurz je zúžen zleva
Téměř v každém oboru je politický diskurz zúžen zleva. Migrace, korona nebo změna klimatu, kdo vybočí, rychle pocítí důsledky. Kulturu veřejné debaty ovládá arogance, která nakonec není možná žádná konstruktivní výměna názorů. Psycholog Ahmad Mansour to popisuje takto: „Ideologizovaná levice a její politika identity už nemají mnoho společného s původními levicovými myšlenkami […]. Jejich představitelům jde o zdůraznění jejich morální nadřazenosti. Zároveň upírají těm, kteří smýšlejí jinak, legitimitu, aby se mohli účastnit diskurzu.“

Queer-politická kulturní revoluce
Navíc dochází k vývoji, který neguje nebo záměrně překrucuje vědecká fakta. Binární genderový systém je v současnosti obětován na oltář domnělé queerness. Queer-zmocněněc německé federální vlády Sven Lehmann například tvrdil: „Žádný lékař nemůže zvenčí potvrdit, jaké je pohlaví člověka.“ Ideologicky motivované prohlášení, které nelze medicínsky obhájit.Ale každý, kdo se bude nadále držet binárního genderového řádu nebo vyjádří pochybnosti o queer agendě naší vlády, bude vydán všan mediálnímu lynči médií, která už dávno neplní svoji původní roli. Biologie se dostává do pozadí, když se rozjíždí queer-politická kulturní revoluce. Takže se stává, že člověk rychle umlčen, když pojmenovává realitu.

Nová dimenze názorové cenzury
Cenzura názoru nyní dosáhla nového rozměru se zřízením registračních kanceláří a portálů Petz, které zaznamenávají kritická stanoviska. Daňovými poplatníky financovaný „Meldestelle Antifeminismus“ pod vedením radikálně levicové nadace Amadeu Antonio Foundation je toho pravděpodobně nejvýraznějším příkladem. To, co chce spolkové ministerstvo pro rodinné záležitosti vidět jako inovativní nástroj v boji proti misogynii, ve skutečnosti slouží k odsouzení politicky nežádoucích názorů.Není proto divu, že stále méně Němců věří, že člověk může svobodně vyjádřit svůj názor. Podle „Indexu svobody 2022“ Allensbachova institutu je to jen skrovných 48 procent. Strašně nízká hodnota, která není hodná společenského řádu charakterizovaného základním právem na svobodu projevu.

Potřebujeme občanské sebevědomí
Naše demokratická komunita potřebuje svobodnou výměnu názorů jako vzduch, který dýcháme. Jako společnost proto musíme udělat vše pro to, abychom názorový koridor opět rozšířili. To vyžaduje odvahu a vytrvalost; dva atributy, které běžným lidem zdánlivě chybí, možná však proto, že si neuvědomují vážnost situace. Pokud jde o svobodu projevu, musíme proto znovu objevit své sebevědomí, vzájemně se podporovat a především odmítnout mechanismy cenzurní kultury. To dlužíme naší demokracii.