Zatímco v Česku obce zatím větrníky odmítají protože je jim milejší zachování krajiny nad penězi od developerů, v Německu řeší problém opačný. Veřejní vlastníci pozemků zvyšují své požadavky na pronájem pozemku pro jeden větrník až na 0,5 milionu EUR ročně.
Větrná energetika je pro zvyšování výroby energie z OZE naprosto klíčová. Zatímco fotovoltaika vyrábí hlavně v létě, fouká spíše v zimě a tím je větrná energetika schopna aspoň částečně pokrýt energii v době, kdy ji potřebujeme nejvíc. Jenže zároveň je to technologie, která díky svému zásahu do krajiny vzbuzuje hodně emocí.
Před několika týdny proběhlo v obci Josefov na Sokolovsku, referendum,
ve kterém obyvatelé výstavbu dvou větrných elektráren odmítli. Repotáž ČT ukázala, že sice mezi argumenty proti byl i ničím nepodložené strach ze škodlivého záření, ale hlavním motivem byla snaha lidí zachovat si krásnou krajinu krušnohorského podhůří i nadále.
Cestou k rozvoji větrné energetiky je trpělivé vysvětlování a diskuse, ne povrchní vykreslování lidí jako buranů, kteří nerozumí době, jak se to “povedlo” Respektu. Ten zkomentoval výsledek referenda mimo jiné slovy “vždyt tam na severu už přece mají krajinu zdevastovanou uhlím, tak proč jim vadí nějaké dva větrníky”, nebo je vykresloval jako hlupáky, kteří nechtějí nové chodníky či kanalizaci. Je to smutné, že právě Respekt se k takovému povrchnímu a arogantnímu hodnocení snížil, když právě tento časopis často zdůrazňuje práva občanů na participaci při rozhodování, třeba v příkladě umístění jaderného úložiště či dálnic. Ale doba se mění a demokracie má být zřejmě odsuď pocuď, když na to pokrokový novinář z Respektu má jiný názor.
V Německu si lidé už na elektrárny většinou už zvykli, řeší však opačný problém.
Šest větrných turbín firmy KRE se ve Skotsku otáčí již léta. První dvě na německé půdě se aktuálně staví ve čtvrti Wetzlar v Blasbachu. Kruhové základy v lese u Wetzlaru v Hesensku jsou již na svém místě a 75 metrů dlouhé rotorové listy z Dánska byly dodány před pár dny. Na konci roku mají být dvě 241 metrů vysoké větrné turbíny uvedeny do provozu jedenáct let po zahájení plánování. Ročně pak vyrobí kolem 23 000 megawatthodin zelené elektřiny – což odpovídá potřebám 9 000 dvoučlenných domácností. Ale tato strategie čelí odporu, říká manažer udržitelnosti Koehler Jens Kriete. Schvalovací proces už nebyl tak pomalý, problémem se stávají rychle rostoucí ceny nájmů. „Vypukla chamtivost,“ říká Kriete: „V některých případech požadují státní lesy a obce násobek nájemného za pozemky, na kterých je umístěna větrná turbína, než dříve.“ Zatímco dříve byl nájem mezi 50 000 a 150 000 eur za rok, tak nyní je to kolem 400 000 eur za jednu turbínu“ uvádí.
V zadávacích řízeních je v současné době kladen „vysoký důraz na ceny nájmů, nikoli na regionální přidanou hodnotu, která je obvykle vážena pouze 10 až 20 procenty: „Soběstačnost odvětví díky obnovitelným zdrojům energie, jak požaduje federální vlády, nehraje roli ve stávajících výběrových řízeních roli. Do hry tak v současnosti vstupují především velcí nadnárodní dodavatelé, současně rostou i ceny dodávek, náklady na výstavbu, dodací lhůty elektro komponent a náklady na financování. V kombinaci s extrémním nárůstem cen nájmů se cena elektřiny, kterou je třeba v konečném důsledku platit, stane „stále neatraktivnější pro samozásobitele, jako jsou průmyslové podniky. Manažer udržitelnosti Kriete apeluje na představitele obcí a lesnické společnosti, aby přehodnotili: „Veřejní vlastníci půdy by měli mít zájem na zabezpečení místního průmyslu a pracovních míst s ním spojených.“
simonik.net 