Dne 21. listopadu německé ministerstvo vnitra uskuteční další ročník tzv. „Německé islámské konference“. Událost, kterou všichni rozumní muslimové a organizace bojkotují na protest proti skupinám, které tam byly pozvány a jsou přitom součástí problému, ale stále jsou německými politiky vnímány jako partner pro vyjednávání.

V naší zemi existuje zpravodajské centrum pro „antimuslimský rasismus“, ale žádné pro „muslimský antisemitismus“. Možná tato drobná skutečnost říká vše o otázce, proč se dodnes široké politické vrstvy odmítají zapojit do debaty o vážných problémech s rostoucí islámskou populací. Tam, kde je kritika nucených sňatků, dětských sňatků, misogynie, antisemitismus, homofobie, radikalizace a dokonce i debaty o zákazu nošení šátků ve školkách a školách označeny jako „islamofobie“, není prostor pro oprávněnou kritiku islámu.

“Teď jsou tady”
Islám patří k Německu, dnes více nechvalně známý než slavný citát tehdejšího spolkového prezidenta Christiana Wulffa (CDU) byl vždy mylný, protože skutečnost, že něco existuje, nemá za následek automatický hodnotový soud o sounáležitosti, a už vůbec ne o tom, zda existuje vše obyvatelstvo vítá.
Cituji kancléřku Merkelovou, která otevřela hranici: „Teď jsou prostě tady“ – islám i miliony muslimských migrantů. Otázku, zda tito lidé „patří“ do Německa, nebo tam zatím jen jsou, zda smí nebo mají zůstat, a pokud ano, za jakých podmínek, je však třeba diskutovat. Tak to normálně funguje ve svobodné demokratické zemi.

Nepatřím k lidem, kteří chtějí muslimům vysvětlovat své vlastní náboženství, jako katolík nemám pocit, že by mi moje náboženství neustále vysvětlovali ateisté nebo lidé jiného vyznání. Jedinou relevantní otázkou pro svobodnou společnost, v níž musí být prostor pro různé světové názory, náboženství a také pro svobodu zůstat neobtěžován náboženstvím, je, zda to náboženství chce respektovat stávající právní řád.

Tomu se říká vůle k integraci
Otázkou tedy není, zda islám patří k Německu, ale spíše zda to „islám“ chce. Členové tohoto náboženského společenství se musí rozhodnout sami. Tomu se říká vůle k integraci. Když se podíváte kolem sebe na propalestinské demonstrace v německých ulicích, věci se pro tento účel vyvíjejí docela špatně, včetně třetí generace muslimských imigrantů.

Minulou sobotu se na demonstraci několika tisíc převážně mužských muslimů v Essenu mávalo vlajkami teroristické organizace Islámský stát a bylo požadováno zřízení islámského chalífátu podle pravidel šaría. Mimochodem, ženy na této demonstraci šly po ulici kousek za muži, jak je vhodné ve slušném islamistickém genderovém řádu. Nebo je to islámské místo islamistické?

Kdo může udělat dělicí čáry , když radikálové hlasitě demonstrují v ulicích, ale umírnění jen stěží promluví, aby potvrdili další neustále opakovanou mantru, že „většina“ muslimské populace nesdílí názory na tyto demonstrace. Pokud ano, proč nevidíme a neslyšíme, jak masy ve víře zastavují své vlastní bratry a sestry?

Nyní, tváří v tvář antisemitským hordám v německých ulicích, se ozývá stále více členů vlády. Někteří kolegové si po projevu ministra Roberta Habecka stále suší slzy dojetí. Ale co přesně on a jeho vláda vlastně dělají, aby problém islámského a imigrantského antisemitismu skutečně řešili? Nebo problém islámské misogynie? LGBT práva, diverzita, feminismus?

Opět píseň o „islamofobii“
Dne 21. listopadu se na pozvání německého ministerstva vnitra uskuteční další zasedání tzv. „Německé islámské konference“. Událost, kterou již všichni rozumní muslimové a organizace bojkotují na protest proti skupinám, které tam byly pozvány a které jsou vlastně součástí problému, ale stále jsou německými politiky vnímány jako partner pro vyjednávání.

Někdo by si mohl myslet, že vzhledem k jasně viditelným problémům s muslimskými imigranty, ale také s domorodci z druhé či třetí generace, kteří se již dávno naturalizovali, by se zde měly vést opravdu vážné diskuse o tom, jak se vypořádat s neochotou integrovat se a antisemitismus projevený v muslimské komunitě.

Pohled na agendu jasně ukazuje, že se s tím nepočítá. Místo toho se diskutuje o „boji proti antisemitismu a protimuslimskému nepřátelství v době sociálního rozdělení“.
To nejen pokračuje ve vzývání staré mantry, že německá „islamofobie“ je největší překážkou integrace, ale dokonce staví nepřátelství vůči Židům na stejnou úroveň jako nepřátelství vůči muslimům, s vyloučením nepřátelství muslimů vůči Židům.

V den, jako je 9. listopad, kdy synagogy, židovské školy a památníky holocaustu po celém Německu musí být střeženy masivní policejní ochranou, protože 85 let po Křišťálové noci v Německu znovu panuje obava, že se budou opakovat útoky prováděné „ propalestinskými pachateli”, je opravdu ostudou, že se německá vláda nadále schovává za prázdná slova, místo aby dala jasně najevo, co jsou základní hodnoty naší společnosti.

Místo toho sedí se zástupci pochybných islámských sdružení financovaných ze zahraničí a diskutuje o „muslimofobii“. Islám je tady. Zda patří k Německu, je úplně jiná otázka.

Zdroj: Birgit Kelle, 9.11.2023, https://vollekelle.substack.com/p/worthulsen-olympiade-mit-dem-islam